Lněná mouka

Šla jsem takhle zase k Blance do obchůdečku, a čekala tam na mě :)...tedy Blanka tam je vždycky, ale co budeme dnes rozebírat, bude lněná mouka. Tedy konkrétně, co obsahuje, jaké jsou přínosy. Samozřejmě velký dík patří Blance, která mě na ní upozornila.

Každý v domácnosti používáme mouku, ale ani já jsem neměla ponětí, kolik druhů mouka vlastně skýtá :). Tak tedy dnes to bude lněná mouka. 

Lněná mouka a její výroba

Mouka se získává také mletím lněných semínek zbavených oleje, čímž se prodlouží její trvanlivost. Chuť mouky je neutrální a má stejně jako lněné semínko bobtnat a působit lehce projímavě. Je proto důležité doplňovat jídelníček o tekutiny, které se na lněné semínko navážou. Vzhledem k účinkům mouky se doporučuje konzumovat cca 1 polévkové lžíce mouky denně.

• zdroj rostlinné bílkoviny (vhodná pro vegany)
• vhodný doplněk výživy pro sportovce a vegetariány
• 100 g mouky obsahuje 40 g bílkovin (2x více, než maso)
• obsahuje velmi nízké množství sacharidů (1,4 g)
• extrémně vysoký zdroj vlákniny (34 g/100 g)
  

Nutriční hodnoty lněné mouky:

Energie 1346 kJ / 323 kcal

Bílkoviny 40 g

Sacharidy 3,9 g (z toho cukry 3,8 g)

Tuky 8,8 g (z toho nasycené mastné kyseliny 0,9 g)

Vláknina 34 g

Sodík <0,1 g

Vitamin B1 1,1 mg (100 % DDD)

Vitamin B6 1,2 mg (86 % DDD)

Kyselina listová 280 µg (140 % DDD)

Hořčík 760 mg (203 % DDD)

Vápník 120 mg (15 % DDD)

Takové praktické využití v jídelníčku: je vhodný do proteinových nápojů, koktejlů, müsli, jogurtů, na pečení i do polévek...jak vidíte prakticky se dá opět nastrkat do všeho dle naší fantazie. 

Co je rozhodně důležité, je dostatečné doplňování tekutin. Stejně jako samotné lněné semínko, má lněná moučka silné nabopnávající vlastnosti. 

Možná, co by stálo za úvahu, když si třeba kupujete slabší proteinový nápoj, můžete si právě obsah bílkovin zvýšit přidáním této moučky. Já třeba používám 80% protein, takže tady už je to opravdu bílkovinnová bomba, a tím že lněná mouka změní svůj objem je tenhle drink potom opravdu výživný. 

Lněná semena jsou výborným zdrojem jedné z esenciálních kyselin, a to alpha-linoleové /ALA/ - jejich metabolické deriváty mají výborný vliv na kardiovaskulární, neurologické a hormonální zdraví. Současný člověk je ale v současné době oproti býložravcům velmi znevýhodněn sníženou schopností přeměny základních esenciálních mastných kyselin na další esenciální mastné kyseliny s dlouhým řetězcem. Logické...U člověka se tato schopnost přirozeně snížila, když naši předkové začali s živočišnou stravou. V této živočišné stravě jsou už v určité míře tyto deriváty připraveny k přímé konzumaci. Nebyla tedy dlouhou dobu potřeba, aby náš organismus celý tento proces zastřešoval, prostě to už někteří živočichové udělali za nás. 

Myslím si, že je dobrou cestou, aby se opět v našem jídelníčku objevila "přirozená strava", aby náš organismus nezapomínal na původní nastavení :)

Červená čočka:-)

Kdysi, když jsem závodila v benchpressu byly pro mě zdrojem bílkovin sýry, kuřecí maso, popř. jiné druhy masa a protein. Postupem času, kdy se člověk dostává k jiným informacím, a to především samovzděláváním, je potřeba experimentovat, zkoušet a najít si to, co mu vyhovuje, jsem se dostala právě k jiným zdrojům bílkovin, které mají i další přínosy. Ráda bych se se svými experimenty pochlubila, a tak je tu čas od času budu publikovat.

Jak bylo již řečeno: Když má tělo hlad, chce výživu, ne kalorie!!! :)

Dnešní téma, jak název napovídá je o červené čočce. Nejen, že její příprava je od klasické čočky rapidně kratší, ale také je to jediná luštěnina, která nenadýmá. A když se dobře ochutí, je to ňamka:)

Luštěniny jsou u nás stále neprávem opomíjeny. V jídelníčku by přitom rozhodně neměly chybět. Obsahují velký zdroj cenných minerálních látek a velké množství bílkovin.


Pozor při vaření :)...je to fofr !

Červenou čočku není nutné namáčet. Při vaření se změní její barva z červené na žlutou. Vařit by se měla cca 10 minut. Při delším vaření už bude úplně na kaši, což má třeba potom výhodu u malých dětí, kterým se tato luštěnina může podávat již od 9. měsíce, nebo tuto vlastnost můžete využít při zahušťování gulášů, polévek nebo jako součást různých masozeleninových směsí k rýži či těstovinám. Solí se těsně před koncem vaření, pro zachování barvy můžete přidat kurkumu. Dále můžete použít i koření, ale s tím opatrně, protože je pak díky tomu velmi aromatická. Jako koření jsem si nejvíc oblíbila hřebíček, tymián nebo oregáno, ale jak říkám: OPATRNĚ!


Kde se vzala tu se vzala

Červená čočka pochází z Indie, kde se právě připravuje především v podobě kaší, které jsou velmi oblíbené. Využívá se nejen jako příloha samostatně např. k masu, zelenině nebo k vejci, ale přidává se i k rýži, pohance či bulguru.


Přínosy, aneb hledáme kvalitní zdroje

Červená čočka je bohatým zdrojem železa, fosforu, selenu, zinku a vitamínu B6. Obsahuje vlákninu, která povzbuzuje činnost střev a je dobrou prevencí proti zácpě. Škroby, které tato luštěnina obsahuje, mají vysoký obsah vlákniny, díky tomu se pomalu vstřebávají a umožňují tak rovnoměrné vstřebávání glukózy do krve, což je důležité zejména pro diabetiky, ale nejenom pro ně. Díky zdroji železa a bílkovin jsou také vhodné pro těhotné a kojící maminky, a to právě díky tomu, že nenadýmají oproti tradičním luštěninám.


Jeden rychlý recept ode mě :)

200 g červené čočky, 400 ml vody, 1 bobkový list, 1 hřebíček, 1/2 čajové lžičky majoránky, 1 šalotka, 2 stroužky česneku, 1/2 čajové lžičky mořské soli, 2 polévkové lžíce sójové omáčky, černý pepř, čerstvě pomletý.

 Červenou čočku přiveďte k varu, přidejte bobkový list, hřebíček, majoránku, šalotku a stroužky česneku a vařte do měkka při mírné teplotě bez zakrytí 10 – 15 minut. Vmíchejte mořskou sůl, sójovou omáčku a čerstvě namletý pepř a nechejte ještě chvíli vařit. Navrch přidejte na kroužky pokrájené černé olivy. Jako zeleninová příloha poslouží zelená paprika.

Pro inspiraci